Uvězněného reggae umělce jménem Jah Cure jsem sotva znala, ale jen do chvíle než se jeho skladby "I Know Jah Jah Bless Me" a "Longing For" staly v roce 2004 hitem číslo jedna a kolovaly několik měsíců. Ozvalo se ve mně moje novinářské já, překvapené rostoucím počtem hlasů na rádiích a koncertech volajících "Osvoboďte Jah Curea". Rozhodla jsem se seznámit blíže s tímto příběhem.
Vše urychlilo, když ke mě můj kamarád přivedl maminku Jah Curea a den poté jej jeli společně navštívit do vězení St. Catherine district. Natočila jsem rozhovor s Mama Cure, ve kterém jsem se vyptávala na její život a zatčení jejího syna. Byl to začátek dokumentárního filmu a detailního pohledu na případ Jah Cure. Teď, když se dostavila i medializace celého případu, mohla jsem si z různých článků a zdrojů doplnit několik svých nálezů. Mimo jiné i poslední vyjádření údajné oběti. To vše, jak doufám, poodhaluje závoj pochybností a záhad, které celý případ obklopují.
Jah Cure byl zatčen v jednu hodinu ráno. Policejní detektiv ho zastavil na cestě z klubu. Přímo na ulici ho konfrontoval s obětí násilného přepadení. Detektiv se dívky zeptal, jestli ji Jah Cure napadl a jestli ho poznává. Dívka odpověděla, že poznává jeho hlas. Tato noční akce byla jedinou identifikací pachatelů před soudním procesem.
V současnosti si může každý čtenář přečíst článek, ve kterém oběť v souvislosti s incidentem popisuje auto ve kterém byla znásilněna se svojí tetou. Rozhovor s násilníky v autě. To jak jeden hledal v přihrádce palubní desky kondom, o který žádala. A konečně, že "jeho tvář byla tak blízko její, že cítila jeho dech prosycený ganjou." Nabízí se tedy otázka, jak je možné, že nebyla schopna poznat nic jiného než hlas Jah Curea?
I když násilníci měli být údajně dva, Jah Cure je jedinou dosud obviněnou a odsouzenou osobou. Jelikož k zatčení došlo na ulici, oběť ukázala na muže v davu, který se utvořil kolem místa, se slovy "tamhle vidím toho druhého". Policie muže zatkla a později propustila.
Na tuto otázku není žádná odpověď.
Další pochybnosti o průběhu zatčení a následném soudu vyvolávají informace týkající se detektiva pověřeného tímto případem. Vyrozuměla jsem z nich, že v době zatčení byl tento policista partnerem matky napadené dívky. Navíc její strýc je jedním z neblaze proslulých bojovníků za zavedení deportací do USA v případech pašování drog. Možná jsme tak svědky pouze další třenice mezi hudebním průmyslem a obchodem s drogami.
Nehledě na články tvrdící opak, v soudním zápise stojí, že Jah Cure poskytl alibi na inkriminovanou dobu. V době zločinu byl v Kingstonu, ale nebyl předvolán jediný svědek, který by to mohl potvrdit.
V dnešní době, kdy se při vyšetřování znásilnění využívají moderní postupy mne zarazilo, že Jah Cure nebyl podroben testům DNA. Také jsem informována o tom, že samotná oběť nebyla vyšetřena žádným lékařem. Nebyl být tedy proveden výtěr pochvy, který by mohl být otestován. Tyto skutečnosti brání Jah Cureovi, aby se podrobil testu DNA a prokázal tak svou nevinu.
Navzdory zprávám v některých médiích nebyl Jah Cure souzen porotou, nýbrž zvláštním smírčím soudem pro ozbrojené zločiny (Magistrate in the Gun Court). Při přepadení byla údajně použita zbraň. Věřím, že po seznámení s okolnostmi případu by porota Jah Curea osvobodila. Obvinění z ozbrojeného přepadení bylo po odvolání zamítnuto, protože neexistovaly žádné důkazy o střelné zbrani, kromě tvrzení oběti.
Lidé z okolí Jah Curea tvrdí, že až do dne vynesení rozsudku mu bylo nabízeno "vyřešení problému" za 2 miliony jamajských dolarů, americké vízum a auto. Jist si svojí nevinou a tudíž nemožností svého odsouzení, odmítal Jah Cure případ řešit penězi. I přes to, že to zpěvák popřel, kolují městem zprávy o tom, že měl s postiženou dívkou vztah. Současně zcela odmítá tvrzení, že by on sám nebo jeho matka někde hovořili o postižené dívce jako o matce jeho dítěte.
Další mrak pochybností zahaluje počínání zákonného zástupce před, v průběhu a po skončení procesu. Každý právník ví, že může vydělat více peněz, díky dalším stáním u odvolacího soudu. Ovšem někteří ani nevyvinou snahu zajistit svobodu svého klienta, mají-li pocit, že případ nelze vyhrát. Obhajoba nepředvolala jediného svědka, který by mohl potvrdit alibi Jah Curea. Jako v mnoha jiných případech městské omladiny se zdá, že Jah Cure doplatil na chabou, lhostejnou obhajobu od právníka o kterém kolují zprávy že užívá drogy.
Odpovědi na výše uvedené otázky by měly bohatě stačit ke Cureovu propuštění. Ministr Národní Bezpečnosti a Spravedlnosti, vykonal velký kus práce, co se týče správného fungování justičního systému na Jamajce. Bohužel ve světle nezodpovězených otázek, se zdá, že v případě Jah Curea systém selhal. Mezitím se Jah Cure stal idolem omladiny a příkladem toho jak vězeňský převýchovný systém "pomáhá" lidem v podobných podmínkách.
Narodil se jako druhé dítě ze čtyř své maminky Pansity a jediný syn svého otce. Zpíval už od malička, hudba pro něj byla únikem. Slávu si získal už jako teenager, když nahrál několik skladeb, které se později staly populární a udělali mu jméno.
Dnes, je jeho skladba "Reflection" národní písní. Ozývá se ze všech koutů ostrova a každý den ji v místních rádiích několikrát opakují. Pobyt ve vězení na něj těžce doléhá, obzvlášť výhrůžky. Neustále opakuje svou nevinu.
V jedné z posledních zpráv říká: "Toto je bolestivá situace pro všechny zúčastněné. Zvláště pak pro samotnou dívku, oběť znásilnění. Ale já nejsem příčinou té bolesti. Každou noc se modlím k Jahovi, aby se našel viník a já byl osvobozen z těchto příšerných podmínek. Moje hudba léčí a já čekám na chvíli, kdy tuto léčbu budu moci šířit v celé zemi a na celém světě.
Tým, který v pozadí pracuje na zviditelnění celého případu a snaží se domoci Cureova propuštění zahrnuje prominentní právníky, obchodníky, hudební osobnosti a obrovskou podporu veřejnosti, která má ráda hudbu a věří v Cureovu nevinu. Množství nejasností okolo případu nutí každého celou věc sledovat a pomáhat Jah Cureovi.
Barbara Makeda Blake Hannah je Rastafariánská spisovatelka, novinářka a filmařka. Její kniha "Rastafari - The New Creation" [Jamaican Media Productions, 1997], byla v roce svého prvního vydání 1981, první knihou o tomto náboženství napsána praktikujícím Rastafariánem. Z dokumentů jmenujme "Race, Rhetoric, Rastafari" z roku 1983, natočen pro britský CHANNEL 4. Je to osobní výpověď o vztazích odlišných ras ve Velké Británii. Pravidelně též píše články do jamajských a mezinárodních médií na téma Rastafariánské kultury, náboženství a politiky.
Přečtěte si starší rozhovor s Jah Curem z Jahworks.org. Nebo rozhovor na Yardflex.
Volně přeložil Kryshpeen
