Toto je další článek - střípek do mozaiky, aby si každý mohl udělat představu o životních podmínkách a realitě jamajčanů. Žádná velká sranda...
Desítky jamajských žen byly v posledních letech zatčeny za pašování kokainu do Velké Británie. Nyní, po uplynutí trestu, se jich mnoho vrací zpět.
Když jsem nastoupila do letadla jamajských aerolinií, Georgetta s velkým úsměvem a novým účesem seděla na svém místě. Naposledy jsem ji viděla vyrábět vypínače na světlo ve vězeňské dílně. Tato veselá třicátnice si ve věznici Morton Hall v Lincolnshire odseděla skoro čtyři roky z osmi, ke kterým byla odsouzena.
Jako mnoho dalších kurýrů z tohoto vězení se stala obětí přímého nátlaku drogových dealerů ve svém bydlišti na Jamajce. Svobodná matka s dětmi, zcela bez finančních prostředků.
Nemohla posílat děti do školy, neměla ani na zaplacení účtů za vodu a elektřinu. V dubnu 2002 odjela z Jamajky s kufrem plným kokainu. Na londýnském letišti Heathrow ji chytili.
"To ráno, kdy jsem odjela měl můj syn osmé narozeniny," vzpomíná. "Pamatuji si, jak moje malá dcera plakala, já ji políbila a řekla, že budu zpět za tři týdny. Měla jsem z toho špatný pocit, ale ty peníze jsem moc potřebovala."
Ve vězení se Georgetta snažila ze všech sil neztratit kontakt s dětmi, vzdálenými několik tisíc kilometrů. Psala dopisy a každý týden jim telefonovala. Většinu peněz, které si ve vězení vydělala, utratila za telefonní karty.
Když letadlo přistálo v Montego Bay, vrtěla se netrpělivě na místě, vzrušená ze shledání s dětmi a přítelem Rayem.
Děti většinu její nepřítomnosti strávily v dětském křesťanském domově, který vedou Penie a Jim Kochovi, americký pár z Kentucky. Zároveň jsou ve vedení organizace Kingdom Builders Ministry, která je z větší části financována z darů obyvatel USA.
Některé děti jsou umístěny do tohoto domova jamajskou vládou. Nejmladší děti Georgetty sem však přivedl starostlivý misionář z Montego Bay.
Čtrnáctiletá Janelle říká, že byla velmi naštvaná z maminčina náhlého odjezdu. "Každou noc jsem plakala, nevěděla jsem proč to udělala. Ale teď je zpět, omluvila se nám a všechno bude v pořádku."
Ale Georgetta ví, že zatčení nesmazatelně změnilo její život. Ráda by si vzala děti zpět, ale domek v ghettu zvaném Bogue Hill na okraji Montego Bay, kde se svým přítelem Rayem a nejstarší šestnáctiletou dcerou Jodie bydlí, není dost velký.
Důležitější věc, kterou křesťanský domov dětem nabízí a Georgetta si ji nemůže dovolit, je dobré vzdělání. Všechny tři děti vyjádřily přání v domově zůstat až do dokončení studia na střední škole. Janelle by ráda pokračovala na vysokou školu a stala se učitelkou. Jedenáctiletá Abigail sní o studiu medicíny a Andrei se chce vyučit tesařem.
Od svého návratu strávila Georgetta pár dní se svými dětmi v domově, ale nemůže je navštěvovat tak často, jak by chtěla, protože domov je dvě hodiny autem od Montego Bay. Zároveň se obává o Jodie, protože už sedm měsíců nebyla ve škole kvůli financím.
Mnoho "ex-kurýrek" po návratu zjistí, že nemá kam jít. Jejich manželé či partneři žijí s jinou ženou a děti jsou na ulici nebo jednoduše zmizely. Některé ženy si dealeři po návratu najdou a krutě je zmlátí nebo dokonce zabijí za to, že nepřivezly peníze za kokain. Setkala jsem se s případem, kdy jedné ženě pár dní po jejím návratu shořel dům. Nocovala jen tak přímo na tržišti, kde měla stánek. Dokud nepřišel ozbrojený muž. Ten ji vyhnal a její zboží ukradl.
V jistém smyslu má Georgetta štěstí. O její nejmladší děti je dobře postaráno a má milujícího partnera. Nyní je jejím hlavním cílem najít zaměstnání, doposud se jí to nepodařilo.
Georgetta za mřížemi získala několik kvalifikací v oboru účetnictví, práci s počítačem, zdraví a bezpečnosti. Důležitých dovednostech v jamajské turisticky orientované ekonomice. Zkusila několik obchodů a hotelů u pláže, kde před tím pracovala, ale nikde nemají místo.
A její vyhlídky na získání práce nejsou nijak velké, přihlédneme-li k celkové nezaměstnanosti na Jamajce a přičteme-li k tomu poznatky kingstonské socioložky Aldrie Henry Leeové, která nedávno zveřejnila zprávu zabývající se dopadem pobytu ve vězení na ženy uvězněné na Jamajce i v Británii.
Zpráva říká, že i dobře vzdělaná a kvalifikovaná "ex-kurýrka" nemá téměř šanci získat práci ve veřejném sektoru. "Je zde silné stigma, které na sobě bývalí vězni nesou," říká autorka. "A společně se zločinem, jamajským problémem číslo jedna, je celá společnost poháněna k trestání. Samozřejmě potřebujeme trestat zločin, ale když se pak tyto ženy vrátí z vězení, nejsou správně začleněny a díváme se jen na budoucí pachatele trestné činnosti," dodává ve zprávě.
Všichni vězni na Jamajce mají právo po propuštění zažádat o malý finanční obnos ze státních peněz. Ale ti, kteří byli uvězněni za hranicemi takové právo nemají. Malá, ale schopná Britská charita se snaží vyplnit tuto mezeru. Též organizace Hibiscus (Pojmenovaná podle zakladatelovy oblíbené rostliny Ibišku.) a The Female Prisoner'S Welfare pomáhají již dvě desetiletí uvězněným matkám a jejich dětem v Karibiku a Západní Africe.
Za tu dobu Kingstonská kancelář pomohla šesti stovkám žen a jejich rodinám potravinovými balíčky, hrazením školného a jízdného na autobus, nákupem uniforem a školních učebnic.
Děti jsou hlavní, říká Omega Solomonová, jedna z pracovnic charity. "Naším hlavním cílem je děti udržet ve škole a ujistit se, že své vzdělání využijí, aby se nemusely dopouštět stejných zoufalých činů, jako jejich rodiče."
Teď, když euforie z návratu vyprchala, Georgetta cítí naplno tvrdost denního života. Doma nemá tekoucí vodu ani na záchodě, někteří sousedi ji ignorují. "Někteří lidé si asi myslí, že musím mít pytel peněz a spoustu dárků, když jsem byla čtyři roky v Británii," říká Georgetta.
"Asi už zapomněli, že jsem byla ve vězení a že jsem to měla těžké. Tak mi to ztěžují. Ale já se nevzdám, dostanu se přes to."
autor: Lucy Ash
přeložil: Kryshpeen
původní článek: Hard return for Jamaica drugs mule převzat ze serveru BBC.
