Justin Hinds se narodil 7. května 1942 ve Steertownu, Ocho Rios. Jeho rodiče byli silně duchovně založení lidé. Jako mnoho dalších, kteří vyrůstali po druhé světové válce, strávil se svými kamarády Dennisem Sinclairem a Juniorem Dixonem mnoho času poslechem amerického Rhythm & Blues. Sám říká, že ho ovlivnili B.B King, Louis Jordan a Fats Domino. A sám název jejich tria the Dominoes odkazuje právě na Fat Mana a zároveň na jamajskou oblíbenou hru domino.
Poprvé Justin vystupoval pro společnost Water Sport Enterprise vlastněnou Earnestem Matthewem v Ocho Rios. Zpíval na lodi, na pláži a v "bambusových barech". Na doporučení radiového dje Charlie Babcocka se ve svých sedmnácti vydal do Kingstonu. Zde ho později silně ovlivnilo Rastafariánské hnutí, což se odrazilo i v jeho textech.Ale už téměř celá Hindsova raná tvorba odráží rostoucí zájem o náboženství posléze Rastafariánaství, který nadále plynule rostl. Skladby "Jordan River" nebo "King Samuel" jsou důkazem Hindsovi oddanosti Bohu i přes fakt že tehdejší doba příliš nepřála takovýmto otevřeným projevům víry.
Mladý Justin se pokusil odstartovat svou kariéru už na začátku 60.let. V roce 1963 byl na slyšení u Sira Coxsona, kde byl odmítnut. Následoval výlet do studia Treasure Isle, které vlastnil Duke Reid. Ten nabídl Justinovi, aby pro něj zpíval na ulici. Ať už z ponížení nebo ze znechucení, Hinds odmítl. Později se však nechal přemluvit svými hudebními přáteli z Back O Wall, Don Drummondem, Jackie Edwardsem a Lordem Creatorem, a opět "nalezl" svůj hlas.
To se doneslo Duke Reidovi, který ho odchytil, poslal rovnou do studia, kde natočili "Carry Go Bring Come" na první pokus. To není až tak překvapivé, uvědomíme-li si kalibr muzikantů, kteří Hindse doprovázeli. Byli to Gladstone Anderson (klávesy), Baba Brooks, Tommy McCook, Lester Sterling a Drumbago. Skladba měla premiéru při clashi mezi Coxsonem a Reidem, kde byla přehrána osmkrát po sobě. V místních hitparádách pak kralovala osm týdnů.
Toto byl začátek velmi úspěšné části jeho kariéry, ve které vydal až sedmdesát skladeb mezi roky 1963 až 1972. Jmenujme aspoň klenoty "King Samuel", "Look Into That", "Nebuchanezer", "Once A Man", "Higher The Monkey Climbs", "Save A Bread", "Drink Milk" a "Mighty Redeemer". Bohužel toto období skončilo, když Duke Reid roku 1974 zemřel. Duke, který neváhal rozstřílet studio, když nebyl spokojen s tím co slyší, prokazoval Hindsovi velkou shovívavost.
Justin Hinds společně s Ken Boothem, Altonem Ellisem a Soniou Pottingerovou, byl u toho, když se Duke loučil, symbolicky se zbavil prstenů a šperků, řekl jim o svém zdravotním stavu a nadějích do budoucna. Obchod přešel na Soniu Pottingerovou, která s Hindsem občas spolupracovala. Vydala mu dva hity "Rig-Ma-Roe Game" (1978) a "Wipe Your Weeping Eyes", ale i přesto z rozčarování začal trávit stále více času na venkově.
V roce 1976 začal spolupracovat s Jackem Rubym (velmi žádaný roots producent, poté co u něj vyšlo ohromující album Marcus Garvey od Burning Speara), následoval zájem společnosti Island records, kteří se tehdy velmi tlačili na mezinárodní scénu. Výsledkem jejich spolupráce jsou krásné skladby na albu JEZEBEL.
V jedné ze skladeb na tomto albu jako by Justin prorokoval osud, který ho potkal. Konkrétně v písni "Natty Take Over", kde zpívá o nástupu "dreadlocků":
"Natty, natty take over
dreadlocks be your saviour...
Ironií je, že si v této době ke svojí smůle nechal krátké vlasy a s dominancí "dreadlocků", tak jak ji opěvuje, zcela přišel o přízeň.
Po vydání alba se Justin ukazoval už jen sporadicky. V roce 1984 nahrál krásnou skladbu "Travel with Love" ve studiu Tuff Gong. Podílelo se na ní několik členů the Wailers. Bylo to jedno z posledních nahrávání Carltona Barretta na bicí.
V roce 1989 vydal singl "Picking Up Chips in the Morning" a založil vlastní kapelu The Revivers. Na bicí hrál Justinův syn Sebastian, "Deadly" Headly Benett na saxofon a trombonista Vin Gordon. Společně se počátkem 90. let vydali na turné po Evropě a USA.
Roku 1997 se Justin Hinds vydal poprvé na turné po celé Americe, následované vydáním alba WINGLESS ANGELS. Zcela nečekaný produkční počin dlouholetého fanouška reggae Keith Richardse. Dalším "vedlejšákem" je účast ve skupině the Coyabalites, ve které se v dechové sekci sešli Glen DaCosta, David Madden a Vin Gordon. Ernest Ranglin na kytaru a Harold Butler na klávesy. Společně pak nahráli klasiky "My Boy Lollipop", "Eastern Standard Time", "Liquidator" a "Carry Go Bring Come".
Bohužel, několik týdnů poté, co byla Justinu Hindsovi diagnostikována rakovina plic, zpěvák prohrál svůj boj a ve středu 16. března 2005 zemřel ve věku 62 let.
převzato z www.studiowon.com
autor: Gary Lewis
přeložil: Kryshpeen
