Již tradičně jsem jeli zahajovat sezonu s našimi německými přáteli do Zeisigwaldeschänk v Chemnitzu. Jako vždy všeho bylo dostatek viz. foto-reportáž.
Poslední
víkend v červnu jsme vyrazili na sever Německa, na výjimečný
Fusion festival. Ještě v Praze do nás svým vozem ťuknul nějaký pán, pak německý strážce zákona požadoval pokutu
300 euro za překročení rychlosti (odešel se stovkou), ale i přes tyto dva drobné incidenty jsme dorazili na místo v deset
večer. Naše vystoupení mělo být v pět ráno tak jsem se mohli směle vrhnout do víru dění.
Podle festivalové mapky jsme si to namířili k hlavnímu podiu pro kapely, kde jsme stihli poslední půlhodinu vystoupení
kapely Chumbawamba, která mne mile překvapila. Pěkně zpívali
a měli výborný zvuk.
On ale ten dobrý zvuk byl všude!!!
Po kapele jsme zaskočili na Rootsmana, který hrál
ragga jungle "inna Gardenzity stylee", tudíž to bylo fajn. I když na konci mne zaskočil "zkomprimovaným" setem Boba Marleyho
z alba "Survival". Písničky měl namíchány jednu za druhou do jednoho tracku (hrál z minidiscu). Trochu mi to připomnělo
fanoušky, jež za vámi přijdou s výmluvným slovem na rtech :"Bob"! Šikovné, ale radši jsem si šel dát do baru
Cuba Libre, které bylo opravdu vynikající!!!
Zpět na hlavní scéně mne čekalo největší překvapení festivalu, ale i tohoto roku (zatím), jménem
Les Babacools. Už když jsme přicházeli, nadchlo mne, že
hráli soca. A velmi dobře! Poté střídali
především dancehall, reggae, hip-hop a k tomu trochu metalu! Ano, metalu. Myslím, že dvě písně měly parádní tvrdý refrén s
kytarou, ale byla to šlupka! Pokaždé to perfektně sedlo. Ani jsem se nenadál, že mne ještě někdo rozhýbe v tomto stylu, ale
s tím přechodem zpět do reggae jim to hrozně makalo! Potom ještě zahráli krásně jemné, skvěle odzpívané latino...já jen
zíral a křepčil!!!
Večer byl teprve v polovině a nás čekalo, jak se později ukázalo, ještě jedno neméně zajímavé vystoupení. Po kapele jsme
se šli podívat na scénu, kde jsme měli k ránu hrát a zastihli jsme tam švýcarskou skupinu
Bubble beatz.
Na podiu byli dva polonazí "dělníci" se žlutými přílbami a baterkami na čele. Běhali kolem
konstrukce na které měli zavěšené rozličné předměty. Hrnce, pánve, satelit, dopr. značku a podobné. Před tím ještě stála
řada velkých modrých, plastových sudů a do toho všeho tloukli hlava na hlava. ;)
NE, Ne, ne! Tak to nebylo. Na podiu s nimi ještě byl civilně oděný baskytarista a za jeho zády
byla souprava bicích za kterou občas jeden z bubeníků usedl. Hráli drum n' bass , techno, ale většinou toho míchali ve
skladbě víc. Dobré rytmy, vtipné přechody, švýcarská přesnost a dobrá show. Byl to zážitek.
Po Bubble Beatz, hráli Bangarang soundcrew s Queen Easy, jež je na festivale "naším člověkem".
Vydržel jsem první půl hodinky, pak jsem se musel jít natáhnout. Ale i za tu půlhodinu jsem slyšel aspoň tři dub plates
takové úrovně, že zvukem nebyly rozeznat od regulérní produkce a navíc se mi líbily víc než leckteré oficiálně vydané tituly.
Jak to bývá (i v Německu) vše se protáhlo a začátek našeho hraní se posunul na osm hodin ráno. :(
Štěstí je, že v případě Fusion festivalu, člověk i tak odjiždí víc než spokojen. Jen nás to trochu mrzí.
Senor Coconut je jedním z mnoha jmen německého umělce Uwe Schmidta, žijícího v Chille. Pod tímto jménem vydal letos
již třetí album "Fiesta Songs" na kterém opět namíchal melodie známých písní (např. "Smoke on the water" od D.Purple nebo
"Riders on the storm" od the Doors) do rytmu Cha Cha a Mambo.
Koncert nebyl nijak strhující, ale příjemná poslechovka. Na podiu bylo osm lidí. Perkusista, dva dechaři, dva hráči na
xylofon, basista, zpěvák a sám Uwe a.k.a. Senor Coconut na Apple McIntosh...
Samozřejmě se jim podařilo při několika skladbách obecenstvo rozpumpovat. Mě se nejvíce líbila již zmiňovaná "Smoke on the
water".
Možná tomu chybělo trochu živelnosti, která byla nahrazena robotickou přesností, jenž kapela sama možná trochu osvětluje
skladbou "We are the Robos, but we love cha cha cha". A díky za to!
