Všimli jste si, že někteří umělci jsou spíše o reklamě? Posledním trendu? Posledním tanci a poslední módě? A potom, co vytvoří jednu image, obrátí o 180 stupňů. Pak jsou ale zpěváci jako Glen Washington. Stabilní, talentovaný, vášnivý a upřímný.
Washington se sice nezajímá o poslední trendy, ale to neznamená, že není v módě. Jeho hladký baryton dokáže zhypnotizovat mladé i staré publikum. Jen se zeptejte dam.
Ať je to milostná píseň nebo vážnější text, Washington předává své texty s nenucenou lehkostí. Jeho hlas se nápadně podobá vokálnímu projevu Berese Hammonda a ta lehkost je občas činí od sebe nerozeznatelnými.
Svou více než pětadvacetiletou kariéru začal Glenroy Washington jako zpěvák, potom se stal bubeníkem a koncem devadesátých let se vrátil zpět ke zpěvu. Za svůj úspěch, podle svých slov, vděčí babiččině výchově ve farnosti Clarendon (Že by odtud pocházel název pěvecké kapely the Clarendonians?:)). Tvrdí, že mu předala mnoho důležitých hodnot. Úctu k ženám a starým lidem, a cit k dětem jsou jen některé z nich.
Na začátku sedmdesátých let byl zpěvákem v kapele 35 Incorporated, kde se učil na bicí od Josepha Hilla, který v téže kapele bubnoval. Když J. Hill skupinu opustil, Glen Washington zaujal jeho místo a stal se zpívajícím bubeníkem.
Během let vešel do povědomí především jako bubeník v kapelách The Avengers, The Titans, Calabash a Happines Unlimited. S posledně jmenovanou kapelou se přestěhoval do USA kvůli spolupráci se Stevie Wonderem.
I přesto, že svůj první hit "Rockers Not Crackers" nahrál již roku 1978, nevrátil se k pěvecké kariéře až do roku 1997. V témže roce vydal své debutové album "BROTHER TO BROTHER", které produkoval Coxsone Dodd. Následující album "NEXT TO YOU" vyšlo u VP Records a je na něm další Washingtonův hit, procítěná "Kindness For Weakness".
V posledních dvou letech vydal dvě silná alba, WANNA BE LOVED (VP, 2004) a THE RIGHT ROAD (JetStar, 2003). Oceněný zpěvák cestoval po světě a doprovázel jiné hvězdy na bicí a nyní jezdí sám a nechává jiné, aby ho doprovázeli. Za posledních sedm let vydal čtrnáct alb a bezpočet singlů. Rozhodně je z čeho vybírat.
Já měla možnost hovořit s Glenem po telefonu 11. října 2004, během své návštěvy u VP Records v New Yorku. Sami můžete z jeho slov cítit nadšení pro hudbu, diplomatické vystupování a smysl pro humor. Byl velmi ochotný ve sdílení svých soukromých záležitostí, i když jsem se dost vyptávala.
GW: No mne vychovávala moje babička a vyrůstat v Clarendonu bylo fajn, bylo to prospěšné. Musel jsem chodit do kostela a dělat všechny ty správné věci, které by malý chlapec měl dělat. Pěvecký základ jsem dostal právě v tom kostele, zpíval jsem ve sboru.
Babička byla přísná?Ano, byla velmi přísná, ale velmi spravedlivá. Vlastně vše co dnes dělám je dáno způsobem jakým jsem byl vychován.
Jak tě vychovávala?Učila mne vážit si lidí a starších. Jak radit o dětem a respektovat ženy.
To je důležité. Četla jsem, že jsi začal hrát na bicí s Josephem Hillem z Culture?Ano on byl tehdy můj rádce. On totiž hrál na bicí v první kapele se kterou jsem zpíval. Potom co odešel jsem musel hrát na bicí já, protože jsem byl jediný schopen udržet rytmus. Měli jsme domluveno několik malých vystoupení, když odešel, takže jsme musel vypadnout z čela a sednout si dozadu za bicí a pokusit se uhrát to. Tak se stalo, že jsem mnoho byl let známý jako zpívající bubeník.
Jaký byl váš vztah s Josephem?My jsme byli opravdu dobří kamarádi. Vyrostli jsme spolu. On byl starší než my. Říkám my, protože nás byla parta kluků, dnes roztroušená po celém světě, co jsme společně vyrostli pendlováním ze Studio One do Channel One nebo k Joe Gibbsovi. To byla tehdejší praxe a my jsme spolu měli několik různých kapel. Jednu dobu jsem hrál na bicí v jeho kapele Sons Of Jah.
Sons of Jah?Jo, ve Spanish Townu.
Kdy to bylo?Asi 1976, někdy tou dobou.
Ovlivnil tě nějak, je něco, co si se od něj naučil?No já jsem se od Josepha naučil mnoho věcí, ale nejvíc asi jeho odhodlání pro to co miluje. Pracuje na tom tak dlouho až z toho nakonec něco je.
LG: Vytrvalost?Jo.
Jedna z věcí, kterou považuji za úžasnou na tvé hudbě, je osobitost a inspirativnost. Ať je to milostná píseň nebo vážná. Takže se ptám odkud ta inspirace většinou přichází?Co se týká inspirace k milostným písním ta přichází od žen. Protože já ženy MILUJI!(směje se)
Nejspíš z obojího trochu. Ano, přímá osobní zkušenost. Taky si mohu připodobnit život někoho jiného. Jako film ve kterém si představuji hlavní roli... A ty vážnější skladby přicházejí z reálných věcí a událostí, které se na světě dějí. Které vidím kolem sebe. Prostě každodenní život.
Co jsou nejpalčivější problémy současnosti, o kterých by si rád zpíval?(smích) V současné době musíte být hodně opatrní ve výběru témat!
To je pravda.Musíte být opatrní o čem zpíváte, protože lidé by vás mohli špatně pochopit. Zároveň je tolik věcí o kterých se dá zpívat... Pečlivě si vybírám písně, když skládám. Nemohu zpívat cokoliv. Podívám se na sebe, poslechnu si sám sebe a řeknu si:"Kdybych byl posluchač, koupil bych si to?" A pokud mohu souhlasit, pak o tom budu zpívat.
To je dobrý test. Prozraď mi, které z nahrávání pro tebe bylo nejlepší zkušeností za těch více než dvacet let?Vše co jsem udělal od roku 1997 byla dobrá zkušenost. Nedokážu vybrat jedno...
Stalo se někdy. že jsi přišel do studia a rovnou cítil, že to šlape?Ano, vzpomínám na skladbu "Don’t Take My Kindness for Weakness." To bylo úžasné, tak nějak samo to přišlo. Dostal jsem pásku se dvěma rytmy. Nahrál jsem "Call Me Baby" a "Don’t Take My Kindness for Weakness." To byly první dvě skladby, které mi dal Lloyd Campbell.
A ve kterém studiu to bylo?(smích) To bylo doma. Byly to jediné dvě skladby nad kterými jsem si sednul a napsal je tady v Americe. Všechny ostatní z alba "GET NEXT TO ME" vznikly na Jamajce. "Don’t Take My Kindness for Weakness" je jedna z nejlepších písní, jakou jsem napsal, a přitom to bylo tak jednoduché.
Někdy je nejednodušší to nejlepší. Hraješ ještě na bicí?Jo, používám to jako terapii. Věřím, že bubnování a sex jsou jediné dvě věci, které procvičí celé tělo! (směje se) Protože jsem zdrženlivý, raději hraji na bicí. Tím aspoň posiluji!
(smích) Nyní máš vydaná dvě alba. Jedno u JetStar a druhé u VP. Řekni mi, jak se tyto dvě desky liší?Album na labelu JetStar bylo vlastně nahráno už loni (2003), ten rok jsem si u VP dal přestávku. Až letos (2004) jsem u VP vydal album WANNA BE LOVED. THE RIGHT ROAD pro JetStar jsme nahrávali přes dva roky a vyšlo 2003.
bTak řekni těm, kteří album od VP ještě neslyšeli, co od něj mohou očekávat.No, každý si tam něco najde, nespěchali jsme s tím. Každou skladbu jsme dělali samostatně, hezky jednu po druhé. Každá má svůj charakter. Všichni budou potěšeni, protože je tam píseň pro každého. Pokud to tak mohu říci, je to velmi dobré album!
Vím, že tuto otázku asi nenávidíš, ale stejně se zeptám. Stále slýchám, a souhlasím, že tvůj hlas zní velice podobně jako zpěv Berese Hammonda. Co na to říkáš?Občas to také slýchám, ale víš co? Beru to jako kompliment. Berese si opravdu vážím. Je to dobrý skladatel a zpěvák. Je skvělý umělec a já to beru jako poklonu.
LG: Podobně Luciano a Bushman. Ti mi také znějí podobně.Pravda. Ale já vím, že nikdo nezní jako Glen Washington.
Kdo ví, možná že v příštích deseti letech se někdo objeví a všichni budou říkat "Hele ten člověk zpívá úplně jako Glen Washington!"Jo někdo to schytá! (směje se a vyluzuje svůj charakteristický tón) V den kdy se vzbudím a neslyším to, říkám si, že se mnou není něco v pořádku!
Popiš mi jak skládáš. Možná bys mne mohl provést. Ráno vstaneš, chceš napsat píseň a...?Víš, většina mých písní vzniká v noci, protože já jsem noční tvor. Obvykle jsem v noci vzhůru. Sedím u počítače, protože mám stránku, kterou musím zkontrolovat. Přečíst vzkazy od lidí, většinou to dělám v noci. Vždycky se dobře naladím k psaní, když je ticho a klid. To si pustím nějakou skladbu, nastavím, aby hrála dokola. Sedím s perem, poslouchám a pak to přichází. Začne to proudit a slova se k sobě skládají sama.
(Nevěřícně) S každou písní?!Ano s každou písní. Skládám při různých příležitostech. Mohl bych přijít do studia jen tak bez ničeho, když budou hrát skladbu a vydrží aspoň půl hodiny, budu mít píseň.
S kým nahráváš nejvíce?Pracuji s Joe Frazier Records a Loydem Campbellem. V podstatě, když slyším něco, na čem bych chtěl zpívat, řeknu jim to. No a když to nahrají, já už jsem připravený to nazpívat.
Teď odjinud, jakou radu by jsi dal mužům ohledně chování k ženám?Měli by je respektovat a nechat je mluvit. Ženy jsou taky lidé a mají své názory. Všiml jsem si, že dnešní ženy mají opravdu hodně názorů, takže když říkají něco, co možná nedává ani smysl, poslouchejte dál. (směje se) Já už jsem takový dobrý posluchač. Poslouchám i když to co říkají je hloupé, poslouchám dál a snažím se nikoho neurazit.
LG: To je hezký návod.Ano, hezký. (směje se) Je skvělý! Takhle se vyhýbám problémům.
Jaký máš názor na současný stav jamajské hudby?No, opravdu bychom potřebovali vylepšit texty, které píšeme coby skladatelé, baviči a umělci. To musíme zlepšit. Ujistit se, že texty jsou silné a stojí na pevných základech. Texty, které nikoho neuráží. Musíme se vrátit zpět do "starých časů". Do časů ve kterých bylo reggae hudbou lásky, jednoty, rovnosti a spravedlnosti pro všechny.
Myslíš, že kritika, která se snesla na dancehallové umělce (Elephant Man, Beenie Man, Capleton...) je oprávněná?Jestli si myslím, že je oprávněná? Jak jsem řekl, každému jak si zaslouží. Nevím jestli to chci komentovat, protože bych se mohl někoho dotknout, takže to nebudu komentovat. Nic k tomu neříkám.
Rozumím. Co by si rád předal svým dětem?Stejné věci, které mi vštěpovala babička. Miluj svého souseda. Svoje bratry, sestry a sebe. Měj úctu k lidem.
Je ještě něco, co by jsi chtěl na závěr lidem vzkázat o svém posledním albu "WANNA BE LOVED"?Chtěl bych, aby si ho lidé poslechli. Nedívali se jen na obal. Jděte a kupte si to album, a užijte si ho. Budete si ho znovu přehrávat ještě leta. Poslouchejte slova. Není to jen o bum bum bác.
Glen washington žije v současnosti na Floridě. Když neskládá hudbu tak ponocuje nad příspěvky hostů na svých stránkách. Chcete-li ponocovat s ním "nalaďte" si www.glenwashington.net.
Autor: Laura Gardner, 11. října, 2004. Volně přeložil General Kryshpeen Zveřejněno se svolením. Původní článek www.jahworks.org/music/interview/washington.htm
