Romeo: "War In A Babylon"?
To je ta nejhorší věc jakou jsem v životě udělal! Do dnes bych měl od nich dostávat peníze. Ale oni teď přišli s nějakou falešnou smlouvou, podle které jsem měl podepsat smlouvu jako "autor k najmutí". Ale já nejsem pitomec. Nikdy bych takovou jednorázovou nájemní smlouvu nepodepsal. Takže jsem si najal právníka a snažím se z nich soudně dostat alespoň něco. Největší ironií je, že teď se o to album stará jedna z největších světových společností Universal, ale nic nechystají, což je smutné. Ale já se tím netrápím, protože mám co dělat a vydělávám. Takže se k nim dostanu velmi brzo.
Jaká byla Perryho role při skládání písní na tomhle albu? Ty na něm máš taky vydavatelský podíl.Perry? No v té době byl stoprocentně svědomitý puntičkář, byla to vážná práce. Když jsme začínali s nahráváním ani jsme nevěděli u koho to vyjde. Chrise Blackwella a Island Records jsem neznal. On se ukázal až později. Po vydání singlu "War In A Babylon". Až potom si poslechl celé album. On měl ale svůj plán. Chtěl postavit celou reggae "mašinu" na člověku jménem Bob Marley. Takže co udělal? Přijel na Jamajku a podepsal smlouvu se všemi umělci Burning Spearem, Heptones, the Maytals. Věděl jsem, že je to spiknutí, spiknutí ve kterém šlo o získání smluv s námi všemi a posléze jejich odložení někam na polici. Takže jakákoliv společnost, která přišla podepsat smlouvu s někým jiným než s Marleym neměla s kým, protože my jsme se všichni upsali Islandu. Přesně to potkalo mě. Jiné vydavatelství o mě měli zájem, ale měl jsem smlouvu s Island a ti pro mě nedělali nic. Jen si nás všechny založili do přihrádky. Third World, Toots & The Maytals, Heptones. Každý, kdo by eventuelně mohl konkurovat Marleymu byl přetažen k Islandu. To bylo to spiknutí. Když mi to došlo, vzepřel jsem se. Řekl jsem jim: "Koukněte nejsem nicka, co nestojí ani za trochu času - uklidněte se!" Vzepřel jsem se. Smlouvu jsem roztrhal a prohlásil jsem, že můžu jít. A oni teď vytáhli nějakou smlouvu s mým podpisem, který nepoznávám. A tvrdí, že jsem jim dal autorská práva ve smlouvě zvané "Writers for hire" ("Autoři k pronajmutí" - pozn.př.). To je nesmysl!
No ale stejně si u nich o rok později produkoval ještě jedno svoje album "Reconstruction".No jo, ale to za mnou přišli ještě před tím popraskem. "Reconstrustion" byl nedokončený obchod s Island. A co oni udělali? Dohodli se s Universal a tohle album přihodili k "War In A Babylon". Musel jsem jim dát vědět, "Tohle album je moje". Je to nedokončený kšeft mezi mnou a Island, nikdy mi na tom albu nepřiznali můj podíl. A protože ohledně toho alba jsme neuzavřeli žádnou dohodu, ustoupili. Ale stále si hlídají "War In A Babylon".
Ale "Reconstruction" obsahuje minimálně pamětihodnou skladbu "Melt Away". Prodávalo se nějak významněji v té době?"Melt Away"? Ne to se šířilo "plíživě". V Anglii a Evropě je známé, na Jamajce ne. Protože na Jamajce zakazují moje skladby tak často, že samotní jamajčané nemají k mým deskám přístup.
Co se dělo po neúspěchu "Resconstruction", opustil si Jamajku a usadil se na chvíli ve Státech?Ano v roce 1976 jsem se přestěhoval. Ale bylo to kvůli práci. Takový Broadwayský "melouch". Psal jsem písně pro představení s názvem "Reggae".
Ano společně s Rasem Karbim.Ras Karbi psal taky. Práci jsem vzal a celou rodinu s sebou do New Yorku. Po osmi měsících projekt skončil, a já zjistil, že se na Jamajku nechci vrátit. No a tak jsem zůstal a jen tak se potloukal. Potloukání mi zabralo patnáct let, než jsem se vrátil domů bez rodiny, protože ta se vracet nebude (smích)!
To víš, Babylon je polapil. (smích)
To bylo v době, kdy si dělal album s Keith Richardsem z Rolling Stones?Správně, "Holding Out My Love To You".
A pro Wackies si tehdy natočil "I Love My Music".Hmm, "I Love My Music". Mnoho skladeb od Wackies bylo pro Japonce.
Máš na mysli Tachyon Music? To byl Sonny Ochai?Jo Sonny Ochai z Tachyon Music v Japonsku. Pro ně jsem nahrál pár desek.
Když jsme v Asii, jak se přihodilo, že jsi se dal k Buddhismu?Nevím, kde se vzalo, že jsem se dal k Buddhismu. Já Buddhistou nikdy nebyl. Jsem velmi kritický co se náboženství týče. Snažím se jen o každém zjistit co nejvíc. Uvědomil jsem si, že nejblíže Rastafariánství je Buddhismus. Způsob jakým se šíří a káže. Vše je o tobě samotném. My neobracíme oči k nebi, abychom tam nalezli Boha, nebo trůn, nebo nějakou knihu Života. I and I nic takového nevyhlíží a nehledá. Je to výmysl, křesťanský výmysl. Buddhisté tě učí věřit v sebe sama - vše je uvnitř tebe. Musíš se jen ponořit dovnitř a nalézt to. A to je to samé, co říká Rastafariánství. Vytvořilo to dvě blízké myšlenky a to mne zajímalo. Buddhistou jsem nikdy nebyl.
Prostě něco, s čím si se chtěl seznámit.Přesně tak, jel jsem do Japonska. Navštívil pár chrámů a kdekoliv jinde, kam jsem přijel a měli tam chrám, chtěl jsem vědět o čem to je. O muslimech to platí zrovna tak.
A co další alba, která vyšla během a po tvém pobytu v USA. Třeba tvoje spolupráce s Lee Perrym na desce "Transition".Ano, to bylo pro společnost zvanou NEC (a dnes neexistující americkou společnost Rohit) z Japonska. Oni chtěli tuhle kombinaci, protože od alba "War In A Babylon" jsme spolu s Perrym nic neudělali. Nahráli jsme to ve studiu Wackies.
Nikdy jsem to neslyšel. Dopadlo dobře?Ano dopadlo. Nevím jestli znáš Lee Perryho (směje se), on na tom mnoho neudělal. Ale byl tam a to bylo důležité.
Na dalším albu jsi ve studiu spolupracoval s Tapperem Zukiem.Jo "The Cross or The Gun". To bylo v roce 1990, kdy jsem se vrátil na Jamajku a snažil se tam uchytit. Tohle bylo moje první album po mém návratu.
A krátce na to si se spojil s Jah Shakou z Anglie.Jo, Jah Shaka. Přijel na Jamajku a chtěl něco udělat. Neměl žádnou představu, co by to mělo být. Tak mi to řekl. Já na to: "Ok, já jsem tady a právě teď nemám nic na práci. Můžu se na tom podílet." Tak se stalo a vznikly z toho dvě alba. "Tafari - Captain of My Ship" a "Our rights".
A co bude dál, nebudeš třeba produkovat nahrávky jiným umělcům? Dovedeš si představit, že to děláš - znovu? V 70. letech jsi měl vlastní labely pro své produkce. The Serpent a the Truth.Na to se chystám. Právě jsem dostavěl dům a v něm studio.
Na Jamajce?Na Jamajce. Mám čtyři děti a všechny zajímá hudba. Snažím se je naučit něco o produkci. Studio stavím pro ně. Ještě není hotové. Ale to budu dělat v důchodu.
Chtěl jsem se zeptat na spor ohledně reedice alba "Revelation Time" na labelu Blood & Fire z roku 1999. Obsahuje původní tituly v Americe vyšlého alba "Open The Iron Gate" (United Artists, 1976) a materiál, který jsi nahrál pro Charmax.No jediné nedorozumění bylo, že Blood & Fire daly desku vylisovat společnosti Strickly Vinyl. Ale v karibiku a na Jamajce jsem získal práva pro sebe a obchoduji sám. Mám vlastní společnost na výrobu vinylů. Takže jsem pár stejných skladeb vydal na Jamajce pod svým labelem. A pár jich prodal do zahraničí. A Strickly Vinyl na to narazily a vyvodily z toho, že jde o pirátskou kopii. Ale žádné pirátství to není. Je to jen vylisované na Jamajce na mém labelu. To bylo jediné nedorozumění.
Na čem dalším pracuješ?Právě jsem dokončil album. Vlastně ve Francii právě vyšlo. jmenuje se "A Little Time For Jah". Lidé ho milují. Na koncertech z něj hraji čtyři skladby a zabírají.
Kdo se na něm podílel?Producent Clive Hunt. A několik mladých hudebníků, basista z alba se mnou nyní vystupuje.
Viděl jsem ho, je skvělý. Dobrý objev. Jak že se jmenuje?Stone. Mladý kluk.
O čem album je?Je to stejné jako s "War In A Babylon". Sociální komentáře, polické názory. Normální Max Romeo. To je vše co nyní dovedu. Netáhne mě to...
Zkusit něco úplně jiného?Jo. Já se držím kořenů a věcí kultury. Je to "roots and culture" album.
Jak myslíš, že se bude hudba vyvíjet do budoucna? Vrátí se zpět k víc akustické podobě?No pokud se celý tenhle průmysl neprobudí a namísto "prducentů" které teď má nenastoupí opět producenti, kteří budou produkovat nějaké umělce a ne "průjumělce". Dostane se do pozice, kdy postačí prodat deset nosičů, aby jste měli hit číslo jedna. Nebude to fungovat. Mají pocit, že nyní to "jede", ale ve skutečnosti to nikam nejede. Celý ten boom je jen ve slovní vulgaritě a vyzdvihování negativ. Negativita, ale fungovat nebude. Hudba je nástroj spravedlnosti a měli by tak být používána. Nejen na Jamajce, americká scéna taky podřimuje díky ohavnostem, které vyjadřuje. Mají za to, že celý svět je podlý a sprostý. Ale jen čtvrtina světa je zkažená. Zbytek jsou normální slušní lidé a oni to jaksi nechápou.
A hudba za starých časů...Evropa je v pohodě, protože má všechnu hudbu.
A snažit se opět oživit vztah nástroj-hudebník, jako se třeba teď snaží Beres ve svém studiu Silekshan na Jamajce.Aha takhle to myslíš... ? No musíme se vrátit k akustickým nástrojům, protože ty automaty a počítače nejsou - nedají do toho duši. Není v tom žádný pocit. Když se to tak veme žádné riddimy už nevznikají, jen zvuky.
Máš na mysli striktně bashment riddims.Jo. Neslyšel jsem žádný nový riddim. Nevím proč lidi jako Stevie Wonder a další prostě zmizeli, sebrali prachy a opustili hudební scénu. Chci říct, že je potřebujeme. Potřebujeme lidi jejich významu, aby pomohli obnovit hudbu. A zatím to přenecháváme gangsterům, ti nic takového nedovedou. Tím nechci říct, že bychom měli "gangstery" vystrnadit. Jen mne zajímá, kde kam se poděli slušní lidé? Co se děje?
To považuješ v současnosti za největší pokles?Jo, jo. Vždyť je to negativní. Celý scénář je negativní. MTV je negativní medium. Přál bych si abych mohl nějak změřit míru poškození, kterou působí v myslích lidí a nějak jim jí vrátit. Připomínají mi jednu stupidní stanici od nás z Jamajky - Irie FM. MTV je hnůj! Svým dětem nedovolím sledovat ten kanál. Vymývá to lidem mozky až k perverzitě, všechno co vysílají je ošklivé.
- Konec -
Pan "Upřímný" promluvil, a nerad bych jeho slova obracel proti němu. Ve společnosti se děje příliš mnoho věcí, které je potřeba přehodnotit, změnit a postavit znova od začátku. Že se tak stane, je nepravděpodobné. Co nám zbývá je naděje. Říká se, že naděje umírá poslední. A Max Romeo je hlasem naděje od doby, kdy jsme poznali, co znamená název "roots music". Písně k pozdvižení a povzbuzení. Oceníte upřímnost a energii, kterou vkládá do svých slov. Jeho hlas někdy možná nemá takovou sílu, ale určitě dobře odráží odvahu a zanícení, které Max Romeo v mnoha svých písních vyjadřuje. Hudba využívá drsné rytmy, které podbarvují krutost reality, kterou často ve svých textech popisuje. Není to nic příjemného, stejně jako život. Ale je to vysoce účinné a určitě potěšení pro uši. Drsná hudba bez příkras. Ale umí být sladký, když je potřeba. I když polohu "romantika" opustil již dávno, pořád dokáže osobitou milostnou píseň. I když do ní zabuduje drsnou každodenní zkušenost. Dobrým příkladem toho je podle mne skladba "We´re Gonna make It". Pokud vím nikdy nebyla vydána znova. Stejně jako další klenoty "Push De Broom" (Niney) nebo "If Them Ever" (Randy´s). I když mi ptáček pošeptal do ouška, že snad na nějakém deseti palcovém singlu by mohla brzy být. Tak snad časem.
Když budeme mluvit o jeho nejsilnějším období. Nováčci a neúspěšní sběratelé starých skladeb Maxe Romea, udělají dobře zakoupením double CD od Trojan Records s názvem "The Coming Of Jah". A na labelu Jamaican Gold´s "The Many Moods Of Max Romeo". Tyto desky celkem slušně pokrývají konec 60. a začátek 70. let. Samozřejmě některé fláky tam chybí, ale doporučuji je jako materiál o pozoruhodném mladém skladateli v začátcích. Blood & Fire nám prokázalo ještě větší službu vydáním, dle mého názoru, jeho nejsilnějším albem z roku 1975 "Revelation Time" v produkci Clive Hunta (Tropical Sound Tracs). Album vyšlo pod názvem "Open The Iron Gate", pod kterým bylo vydáno v USA v roce 1978 společností United Artists. Blood & Fire na něj přidali dlouho ztracené bonusové skladby "Melt Away", "Every Man Ought To Know" (Randy´s/Clive Chin´s) a alternativní verzi skladby "War In A Babylon" od the Upsetters "Fire Fe De Vatican". Album "War In A Babylon" je k dostání v obou verzích, jak od Islandu Chrise Blackwella, tak od mezinárodní společnosti Universal, která album od Blackwella koupila. Naposledy vyšlo v limitované a velmi drahé edici u labelu Reissue Specialist. Obohacené o pár dubových verzí ze singlů a djskou verzi skladby "Norman" od Jah Lloyda. Jsem si jist, že by nijak neuškodilo kdyby mezinárodní společnost (Universal) zaplatila Maxovi Romeovi jeho opomíjený podíl z tohoto alba...
Pozdější nahrávky "I Love My Music" nebo "Transition" nedosahují takové úrovně jako výše zmíněné klasiky, ale stojí za trochu hledání. Další záhadné LP vyšlo na labelu Impact s názvem "Every Man Ought To Know", přesné datum vydání mi není známo a obsah je rovnocenný výše jmenovaným. V roce 1992 ujistil Max všechny o své formě na desce produkované Jah Shakou, od té doby ale už takovou sílu neukázal. I když album s italskou skupinou Tribu Acustica vyvolalo před pár lety jisté vzrušení. Na labelu Romeo vydal jednu kompilaci různých zpěváků, své vlastní album "Perilious Times" a ještě jedno o kterém se zmiňuje v rozhovoru. To je zatím vše a již delší dobu je "klid". Kromě příležitostných vystoupení v Evropě. Již před dlouhou dobou se odvrátil od laciného tónu ve prospěch jedněch z nejprovokativnějších textů jaké v reggae uslyšíte. Tím si vydobil jméno v Evropě a alespoň zde bude vždy za jednoho z nejlepších jamajských autorů. Je škoda, že mu Jamajka nikdy neprojevila uznání jaké by si zasloužil. Ale nepsal jsem to samé nedávno o někom jiném...? Myslím že ano, že by byli dva? Věřím, že takových bude nesčetně víc než "dva". To je odkaz jednoho z nejplodnějších a nejtvořivějších hudebních stylů, který svět poznal a lidé jako Max Romeo jsou čelními představiteli tohoto odkazu. Jeho pověst zůstává neporušena.
Peter I
článek převzat z www.reggae-vibes.com
autor: Peter I
volně přeložil: Kryshpeen
