Kryshpeen general

Sista Irie (SI): Prezidente Browne, město Austin vám vřele děkuje za vaši přítomnost dnes večer. Austin se stal domovem mnoha postiženým obětem ničivé síly hurikánu, kterého jsme byli svědky minulý týden. Vzkážete něco obyvatelům New Orleans?
PB: Ano, chtěl bych jim říci, že toto je dílo přírody. Když si příroda dupne, člověk toho mnoho nezmůže. Musíme být vděční, že jsme přežili. Je dobře, že jste v Austinu, ve Státech, takže se modlete a děkujte Nejvyššímu za svůj život. Otřepte se a postavte se na nohy, protože toto není konec.

SI: Pocházíš s Clarendonu? Viděl si také následky ničivých živlů na Jamajce?
PB: Určitě. Zažil jsem Gilberta a jiné bouře.

SI: Tvé album "For Jah Only" získalo velký ohlas. Co se od té doby změnilo a jak by jsi popsal současný stav tvé kariéry?
PB: Svou kariéru nyní stavím na živých vystoupeních. Jo, protože můžete vydat CD, ale co nemůžete vydat je ta živá vibrace Prezidenta Browna, takže teď vystupuji živě.

SI: A kde v těchto dnech nejvíce hraješ, západní pobřeží (rozuměj USA)?
PB: Ano, z nějakých důvodů jsem byl lépe přijat na západě, takže pro mne bylo snazší začít tam. Doufáme, že to rozšíříme víc na východ a všude kolem. Zrovna jsem byl na Reggae On The River. Bylo skvělé vidět tolik radosti a štěstí, které lidi nacházejí skrze hudbu.

SI: Vím, že jsi v začátcích své kariéry nahrával hodně s Jackem Rubym. Vlastně až do začátku 90.let, v době kdy Tony Rebel a Garnett Silk vnesli do dancehallu novou uvědomělost. Jakým směrem se dancehall ubírá od té doby?
PB: No, taneční hudba, existuje všude. V Evropě, v každé kultuře. Existuje elektronická hudba a poslední co Jamajka adoptovala je posun k počítačům a všem těmhle mašinkám. Takže najdete mnoho mladých lidí, ale i hudebníků, kteří se snaží ukázat své dovednosti na programování bicích nebo sekvencí, což já vnímám jako fázi. Je to jen něco, co právě probíhá. Nazývám to taneční hudba (dance music). Oni říkají, že je to dancehall, ale když jsem já byl teenager, co byl dancehall? Bylo to místo, kam jste šli. Ne hudba. (směje se) A stále je to místo, kam se chodí. Spíš bych řekl, jak vychází najevo, že museli najít jméno pro tuto formu hudby. Jinými slovy, měli by jste vědět, že to není reggae music. Fakt, že to pochází z Jamajky, ještě neznamená, že je to reggae.

Dancehall je věc mladší generace podobně jako techno, není to Karibský styl s rytmy menta (mento je hudební styl podobný calypsu, pozn. př.) víte? Jo! Osobně proti dancehallu nic nemám, protože to stále vychází z Afrických kořenů lidí, kteří byli "transplantováni" za oceán. To zůstává. Rozdíl je jen v užívání počítačů k programování beatu. Ale vidím, že je místo i čas pro všechny.

Co nyní pozoruji na Jamajce je, že lidé začínají opět tíhnout k "live" show. Každý teď chce vyrobit riddim. Dělá to naživo, protože k tomu teď lidi tíhnou... Po několika cyklech si lidé proberou, zkonfrontují to se svým svědomím a uvědomí si, že opravdu nikam nepostupujeme. Potřebujeme to a ono. Potřebujeme živou hudbu! Potřebujeme tu zprávu předat správným způsobem, skrze lidskou bytost, ne strojem. Takže tvrdím, že vše má své místo a čas, i dancehall.

SI: Myslíš si, že ta kontroverze a vše okolo dancehallových umělců nějak poškodila ostatní vážněji zaměřené reggae umělce a jejich práci?
PB: Ne, tak to si nemyslím. Možná nebudu moci vystupovat na Jamajce, ale uvidíte mne někde jinde. Pokud nejsem někde v nějaké době přijímán, budu k vidění na jiných místech.

SI: Já mám milou vzpomínku na tvá četná společná vystoupení s Jackem Radicsem v Negrilu. Ale nikdy jsem vás neviděla na show jako Rebel Salute (dnes již tradiční lednová show, kterou před deseti lety rozjel Tony Rebel, odtud název, pozn. př.) nebo Western Conciousness? Proč?
PB: Protože, když hraji ve Spojených státech, jako třeba na Reggae on the River, dostanu nejméně hodinu na vystoupení. Když vystoupím na velké show na Jamajce, můžu mít třeba jen patnáct minut. Rád hraji dvě nebo tři hodiny. Právě teď moje kapela svede zahrát dlouhé sety - někdy při vystoupení ve Státech odehrajeme celý set. Na Jamajce nedostávám na velkých pódiích takovou příležitost a tak mne to ani moc nezajímá. Radši bych hrál v Negrilu na pláži, anebo jel na venkov a vystupoval se sound systémem a mohl si hrát do syta. Víte co se zrovna přihodilo? Byl jsem na Reggae on the River s Tonym Rebelem a on už nějakou dobu neviděl moje vystoupení. Vrátil se na Jamajku a říkal to tam v rádiu... (směje se)

SI: (smích) Takže říkáš, že tě uvidím v lednu na Rebel Salute?
PB: Ne nezbytně. To ještě nic neznamená. Rebel (Tony) je bratr a když budu chtít být na Rebel Salute, tak tam budu.

SI: Vraťme se ke scéně v Negrilu. Mnoho let jsem vás vídávala na Nový rok s Jackem (Radicsem) u DeBussyho (vyhlášená restaurace, pro svou kuchyni a taneční zábavy, v Negrilu).
PB: Správně, protože ten den má Jack narozeniny. A Jack je můj blízký přítel, spolu hrajeme pro lidi.

SI: Miss Joy byla součástí bohaté hudební historie Negrilu. Myslíš, že to místo sehrálo nějakou roli, třeba že pomohlo místním umělcům vejít ve známost i za hranicemi Jamajky?
PB: Yeah man. Velmi. Myslím, že Miss Joy je velmi otevřená osoba. Ona je člověk z lidu, chodíval jsem do Debuss se sound systémem, jmenoval se Jack Radics. Od té doby mne Miss Joy zvala sama. DeBuss byla dobrá věc pro Jamajku. Bylo to místo, kam jste mohli přijít a hrát hudbu. Mohli jste jamovat nebo hrát, vždy to bylo dobře přijato.

SI: Myslíš, že klub Debuss pomohl představit reggae cestovatelům a turistům, kteří reggae hudbu nebo žádného reggae umělce neznali?
PB: Místo "představit" bych řekl "osvěžit paměť" lidem, kteří přijeli jako turisté a možná nějaké to reggae i slyšeli, ale nikdy nevěděli kdo to zpívá. Možná viděli nějakého bratra a poznali ho. I když je možné, že jsem reggae představil některým lidem vůbec poprvé v jejich životě, takže by se to tak dalo říct. Ano, máš pravdu.

SI: Jsou zpěváci a Djové? Kde ty vidíš rozdíl? Mě přijde, že jsi obojí.
PB: Já jsem "písničkář" (nebo opěvovač, pěvec; v originále je slovo "chanter", pozn.př.).

SI: Ty se nepovažuješ za zpěváka?
PB: Néé, když se hovoří o zpěvu napadne men třeba Beres Hammond, ten zazpívá mnohem čistší tón než já. Když jsem dělal na radiu rozhovor s Nevillem Willoughbym říkal mi to samé. Pouštěl skladbu "For Jah Only" a říkal, že to byl hezký zpěv. Já na to, "Neville, já se nepovažuju za zpěváka." On mi odpověděl, že jestli toto není dobrý zpěv, pak už tedy neví, co by to mělo být. Radši o sobě říkám, že jsem písničkář, protože vím jaký udržím tón a nemůžu se pouštět do stejného zpěvu jako například Richie Stephens.

SI: Takže je to čistě v přednesu?
PB: Yeah man, já jsem člověk nyabinghi, jsem z doby písní nyabinghi. Neřekl bych, že Bob Marley byl bůhví jaký zpěvák. Byl to písničkář. Burning Spear je písničkář.

SI: Dobře. Vydáš v dohledu ještě nějaké CD nebo vystupuješ pouze živě?
PB: Já teď vydávám dost. Máme takovou věc nazvanou Volume I, II, III. Nyní pracujeme na čtvrtém pokračování. Ještě jedno album by posluchači ze Států mohli sehnat, až dám dohromady PrezidentBrown.com. Vyšlo u Sony v Německu a jmenuje se "Generation Next". To je opravdu skvělé album. Vyšlo chvíli po "For Jah Only". Z nějakých mě neznámých důvodů, snad z duchovního sporu, to Sony nevydali v USA. Takže to teď napravíme přímo na turné. Budu moci to skvělé album prodávat a podepsat pro větší duchovní požehnání.

SI: Co vidíš jako největší výzvu pro reggae umělce v současnosti?
PB: (po chvíli přemýšlení) Dostat tuhle hudbu do všech koutů světa, a přitom si vydělat dost na slušný život, na to je potřeba propojená síť. Takže největší výzva je tu síť vybudovat. Viděl jsem problém ohledně toho co Bob Marley vybudoval. Bob Marley je největší postava reggae a jeden z pojmů v hudbě jako takové. No a co teď Tuff Gong dělá? Snažím se říct, že Bob Marley založil studio a stav na který měl někdo navázat aby jeho sen rostl a pomáhal ostatním. Myslím, že jeho snem bylo vybudovat živý organismus uvnitř jamajské scény, který by tu hudbu posílal dál. Využil vliv Marley/Gong napříč světem a založil takovou síť, která by připravila umělce a pomohla jim dostat se do světa. Nic takového nevidím. Myslím, že by někdo měl pokračovat v Marleyho snu. Tuff Gong tak rozhodně nečiní.

SI: Proč není v popředí reggae scény více žen?
PB: Kvůli mužskému egu. Celý svět potřebuje změnu, co se týká mužského ega. Pochází už z biblické doby. Nemohu to blíže vysvětlit, protože by to bylo na celou noc.

SI: No tak určitě příště. Chtěla bych slyšet víc na toto téma.
PB: Jo, je to jen mužské ego, které zatlačuje ženy do pozice, ve které je těžší předstoupit před publikum a zpívat aniž by je obtěžovala parta mužských kteří říkají, že jsou producenti a tak dále. Oni se pak ani netlačí... To je myslím jasné.

SI: Vím, že již za pár minut půjdeš na pódium. Chci ti tedy poděkovat za všechnu skvělou hudbu, kterou si nám dal a zvlášť za silné poselství a víru, která dovede opravdové zázraky. Díky za ten dar o který se s námi dělíš. Nevím jak často mají lidé možnost ti to říct, ale mají tě rádi.
PB: To je těžká věc, protože jen taktak přežívám, takže musím čerpat duchovní síly abych zůstal silný. Musím do toho dát hodně, abych se dostal dopředu, protože tohle se ve světě moc neprodává. bohužel probíhají i jiné věci, které bolí. V neštěstí sílí dílo Boha Všemohoucího. Chci říct jednu věc. Nikdy s úspěchem a blahobytem neztrácejte rozvahu. A nedovolte aby neštěstí někoho stáhlo do deprese. Protože lidé se smějí a mračí, ale to nikdy netrvá věčně. Šťastné úsměvy netrvají věčně, a neštěstí také ne. Spása je věčná. Musíme pevně našlapovat, vzdávat díky a dělit se o radost a lásku skrze hudbu.