Je květen 1999, Black River, Jamajka. Trojice kluků se krčí na rohu ulice nad kazeťákem. Hraje kazeta s Renaissance Sound, kteří dle mého strčí do kapsy "Jaro, Matterhorn, Stone Love a všechny ostatní". Po chvíli poznávám Bounty Killera, Harry Toddlera a Lady Saw mísící se s drsným patois, klaksony, houkačkami a pískotem. Poté z kazety zazní selektor Dr. Dre "A big chune dis!" a nastupuje hutná, hluboká a působivá harmonie "Nuff bwoy a pose like a shotter and haffi hide when di eagles dem fly. Never yet hear shot a holla, but this is what it sounds like, when the eagles cry...". V té chvíli jsem se stala fanouškem TOK.
TOK je zkratka Touch Of Klass a členy jsou Xavier "Flexx" Davidson, Roshaun "Bay-C" Clarke, Craig "Craigy T" Thompson, a Alistaire "Alex" McCalla. Kvarteto spolu zpívá již dvanáct let, tři z nich spolu začali už ve školním sboru na Campion College. Jejich debutové album "My Crew, My Dawgs" vyšlo v roce 2002 u VP Records a další ještě bez názvu má vyjít v červnu 2004 u VP\Atlantic. "Co děláme je všehochuť", popisuje Bay-C zvuk TOK.
Samozřejmě mne napadlo, že jejich reputace je pošramocena, když v roce 2000 vydali skladbu "Chi Chi Man", která se stala anti-gayskou hymnou a ovládla hitparády. "Chi-Chi" je výraz pro jakkoliv zkorumpovanou osobu, ale ve slangu se tou osobou míní právě homosexuálové. Nehledě na politicky nepřesné texty jsem se nedokázala zbavit náklonnosti, kterou jsem k TOK měla. Jsou to opravdoví muzikanti. Jsou nadaní. A oslovují mne způsobem, jakým mne oslovila jen hrstka dancehallových umělců. Nazývat je jamajskými B2K nebo Backstreet Boys by bylo jen obchodní nálepkou - jsou více než jen pěkní na pohled - i když nutno dodat, že všichni čtyři vypadají velmi dobře.
Trvalo mi čtyři roky než jsem se dostala na jejich vystoupení. Dodnes je žádný promotér nepřivezl na sever od Los Angeles. Nedivím se, Severní Kalifornie není jen hlavním městem komunity gayů, ale též roots reggae. Nepřekvapilo mne, když jsem tedy musela jet na Long Beach abych je mohla vidět živě.
Festival Boba Marleyho na Long Beach se konal 14. a 15. února 2004, a Line-up byl narvaný roots i dancehallovými umělci. Jejich energický set sestával z nových i starých pecek včetně hitu "Shake Your Bam Bam", "Eagles Cry", "Gal Yu A Lead", "Money to Burn", "Just Got Paid" a samozřejmě "Chi Chi Man." Polovinu písní věnovali "to the ladies", i když dle mého odhadu to bylo 99%.
Následující den jsem si z celou čtveřicí sedla asi na dvacet minut, abych zjistila jací doopravdy jsou. Jsou to profesionálové, nohama na zemi, dělající čest své komunitě. Představovala jsem si jak budu dešifrovat nějaké hutné patois, ale hovořili zřetelně a jasně. Jejich vřelost byla nakažlivá a na konci rozhovoru jsem měla chuť všechny pozvat k sobě domů na nedělní oběd.
Laura Gardner (LG): Řekněte mi o vašem mládí v Portmore, jak jste se poznali?
Bay-C: Vyrůstat v Portmore je hezké. Chodili jsme do jiné školy než Flexx, on chodil do Calabar a my na Campion College. Alex a Flexx vyrostli na stejné ulici v Bridgeportu - zdravím všechny z Bridgeport crew!
Já vyrostl v Hellshire. V podstatě je to stejné jako vyrůstat kdekoliv jinde na Jamajce. Jdete ven. Chodíte na party, taneční zábavy, slavnosti. Na pár slavnostech jsme jako teenageři vystupovali. Bylo to příjemné! Craigy je z Kingstonu a tak za námi pokaždé přišel. Portmore doopravdy nikdy rád neměl, ale stejně za námi chodil (smích).
LG: Zrovna jsem byla v Portmore na pouliční tancovačce.
Bay-C: Fakt, u Kaktusu?
LG: Ano, přesně tak! První vaší písní, kterou jsem slyšela, byla "Eagles cry" v roce 1999. Pamatuji si ji, že jsem byla naprosto uzemněna vaším zvukem. Na tiskové konferenci jsem se vás ptala na vaše harmonie, protože ty mne zaujali ze všeho nejvíc. Připomněli mi Generala Degreeho, ten má opravdu pěkné harmonie a melodie ve svých písních. Můžete mi říct, kteří umělci vás v minulosti ovlivnili?
Flexx: Každého z nás různí lidé, ale v něčem se to podobá. V mém případě to byl Stevie Wonder, Barrington Levy spolu s DJs Tiger, Supercat, Shabba Ranks.
Bay-C: U mne je to podobné, ale měl bych říct, že jsem inspiraci bral od Steel Pulse, Boba Marleyho, Third World. V 80. letech jsem rozhodně vzhlížel k tomuto mezinárodnímu reggae soundu. Vždycky jsem ho miloval. Dále dancehallové DJs. První z nich, kterého jsem uznával byl Major Mackerel."Iyw" sound! Na tom jsem se zasekl. Dále Shabba Ranks, Supercat, Tiger a samozřejmě Bounty Killer. Také mne inspirovalo mnoho popových umělců, třeba Eurythmics.
Craigy T: Mne hodně inspiroval Jacob Miller. Měl jsem rád Luthera Vandrosse. Ze všeho nejvíc miluji hardcore dancehall, z toho čerpám inspiraci. Hromady skladeb od Shabba Ranks, Ninjaman, Bounty Killer, Supercat, a Buju Banton. Toho jsem se na střední škole pokoušel napodobit ! Ti mne inspirovali.
Alex: Hodně mne inspirovala hudba 80.let a tehdejší dancehall. Nejvíc mne ovlivnil Michael Jackson. Jo, toho jsem žral...
LG: Na tiskové konferenci jste popisovali, jak vytváříte píseň všichni dohromady. Můžete nám popsat jak vypadá váš den ve studiu?
Bay-C: hodně se to během let změnilo. Dříve, když jsme šli do studia, měli jsme píseň již napsanou. Museli jsme vymyslet podklad, napsat to a zaranžovat. My jsme se ale rozhodli brát hudbu více osobně a být jedno s podkladem, zanechat v ní duch. Začali jsme chodit do studia, poslouchat riddimy a vytvářet píseň přímo na místě.
Všichni si poslechneme podklad. Předneseme svoje nápady, čtyři až pět ze kterých pak vybereme refrén. Pak dáváme dohromady jednotlivé sloky, celou píseň a pak ji nahrajeme. Vlastně si ve studiu užíváme zábavu. To je to co chceme dělat. Nechceme aby to znělo uměle nebo nějak vymyšlené. Chceme aby to znělo co nejopravdověji.
LG: Jak vybíráte riddimy, které nahráváte?
Bay-C:To záleží...
Flexx: Riddimy které se nám líbí!
Bay-C: Jo, ty co se nám líbí, a které mají šťávu. Máme svůj vkus. Nenahráváme skladbu jenom proto, že producent nebo riddim jsou zrovna nahoře. Musí nám to sednout a my pak řekneme, "Jo, milujeme tenhle riddim. To chceme nahrát," i když to je bezejmenná produkce. To jestli nás ten riddim oslovuje, to je nejdůležitější.
LG: V Americe bylo mnoho rozepří na téma, zda-li umělec ovlivňuje kulturu nebo kultura umělce. Co byste k tomu řekli vy?
Flexx: Tak trochu obojí, protože my zpíváme o věcech, které vidíme kolem sebe. Když o nich hovoříme, lidé mohou sledovat to o čem je řeč. V podstatě je to koloběh. Neřekl bych, že kultura nás ovlivňuje sama od sebe. Je to takový kruh, my si od něčeho bereme a lidé nás různě inspirují.
Bay-C: Určitě souhlasím s Flexxem. Určitě je to koloběh. My hudebníci jsme zrcadlem společnosti, protože nemůžeme zpívat o něčem abstraktním co se neděje a chtít po lidech aby to přijali. Pro lidi to musí být něco s čím se mohou ztotožnit, něco co se jim děje před očima. Vlastně jsme komentátoři toho co se děje. My vidíme co se děje, vyjádříme se k tomu. To se otočí dokola a nějak se to k nám vrátí, lidé to vstřebají.
LG: Kterou část tedy zobrazujete? Jistě je to jamajský, možná městský život střední vrstvy...
Bay-C: Myslím, že to není jen o Jamajce. Jsou to všechny hudební styly, které jsme poslouchali. To a naše osobnosti a kulturu, jak jsme byli vychováni, všechno dohromady. Není to jen jedno nebo druhé. Je to celá hromada věcí, která hraje roli při vytváření skladby.
Craigy T: Další věc, jedna z největších předností TOK, je že zároveň zosobňujeme jednotu. Myslím, že mnoho lidí to z nás může cítit, jsme spolu již dvanáct let. Jsme rodina a mnoho lidí okolo nás může tento pocit nabýt. Mohou cítit toho ducha, vibraci, kterou máme. To je taky velmi důležité.
LG: Zůstaňme ještě u podobného tématu, v posledních letech se v hudbě objevil trend anti-battymanských (proti gayům, pozn.př.) a nyní to vypadá, že každý zpěvák má jednu píseň proti orálnímu sexu. Co to znamená pro vás? Jak do toho zapadáte? Přijdete taky s nějakou takovou písní? Teď je to opravdu silný trend.
Bay-C: My trendy vytváříme, my je nenásledujeme! Co se nás týče, my máme radost z hudby. Nejsme tu abychom vytvářeli skupiny mezi svými fanoušky či mezi lidmi ve světě. Snažíme se lidi přivést dohromady, ne naopak. Pouze se snažíme dělat písně, ke kterým lidé nějakým způsobem přilnou , zatancují si a odpočinou. Ve světě se děje tolik věcí, všude války a podobné. Cítíme potřebu vnést více lásky než cokoliv jiného,co lidi rozděluje.
LG: Za to vám patří dík. Jak řešíte spory, které se objeví mezi vámi a jaké spory mezi sebou máte, máte-li je vůbec?
Flexx: Občas se to přihodí. Vyrostli jsme spolu a známe se navzájem. Víme jak se kdo chová v dané situaci a v podstatě tomu jen dáváme čas. Pokud s něčím opravdu nesouhlasím, zvednu se a zmizím pryč (všichni se smějí). Trochu to nechám uležet a za nějaký čas jsme zase všichni kamarádi.
Craigy T: Jak jsem prve říkal, jste rodina a nezáleží na tom jak moc se v rodině hádáte. Na konci dne jste stále rodina. To nelze změnit. Všichni máme vytetováno TOK na důkaz, že to myslíme vážně (všichni mi ukazují tetování TOK na hřbetě levé ruky). Není to jen pro ozdobu.
LG: Zástupci VP mi řekli, že vaše nové album by mělo vyjít na jaře. Můžete mi prozradit jaké bude?
Bay-C: Vyjde v červnu u VP/Atlantic. Nechceme ještě říkat název, ale všichni jsme z toho velmi vzrušení. Jsou to tři roky od našeho posledního alba a dali jsme do toho hodně - srdce, čas, slzy, svojí kariéru, takže jsme z toho hodně vzrušení. Zaručujeme, že to bude stát za to čekání. Jestli se o TOK něco ví, tak že jsme perfekcionisté. Snažíme se dělat vše na 110%, protože to je naše jméno. Když vydáte něco jen napůl, tak si vás tak zapamatují. Takže makáme na 100% a na albu se to odrazí.
LG: Budou to samé nové skladby, nebo už jsme něco mohli slyšet?
Bay-C: To opravdu nechceme prozrazovat. Co můžeme garantovat je, že na něm budou více exkluzivní skladby, než ty, které jsou v oběhu nyní. Mnoho umělců udělá kompilaci singlů a nazývají to albem. Tohle to nebude! Bude to skutečně album prvotřídní kvality.
LG: Jsme zde na festivale Boba Marleyho. Myslíte, že vaše hudba ještě nese jeho odkaz? Je to přeci jen úkrok od tvorby lidí jako Big Youth, Edi Fitzroy a Sly & Robbie (kteří na konferenci hovořili dříve). Asi to od vás zní jinak, že předáváte Marleyho poselství a hudbu.
Flexx: Ano máš pravdu, teď je to jiné, protože dancehall je odklon od reggae tak jak ho dělali Bob, Edi Fitzroy a další. Ale zároveň je to v podstatě stejné. My se snažíme dělat hudbu, která se dostane dál než na tancovačku na hardcorové Jamajce. Snažíme se dostat jí do světa, a hádám, že to samé dělal Bob. Jeho písně dosáhli k lidem, kteří ani nevěděli, že nějaká Jamajka je.
LG: A kteří ani nerozuměli anglicky.
Flexx: To je přesně to co chceme dělat, ale v dancehallu. Necháváme své písně promlouvat ke všem i k těm, kteří vůbec nevědí co to dancehall je. Chceme, aby cítili tu vibraci už při samotném poslechu písně, aby se cítili jako na Jamajce.
LG: Kteří ze současných umělců se vám líbí?
Bay-C: Z Jamajského dancehallu? Samozřejmě TOK (smích! Z těch mladších si osobně vážím zpěváka Vybz Kartel. On je z Portmore, takže ho musíme podporovat! Samozřejmě starce, nechci říkat starce ale stejně Bounty a Beenie (všichni se smějí). Bounty, pokud mne slyšíš, nikdy bych to nemyslel špatně (smích)!
Však víte, Bounty, Beenie, Buju, je jich tolik. Degree, mnoho lidí netuší jak umí být "krutej". Spragga, Cobra, celé hromada umělců, kteří vyšlapali cestu. Tanto Metro a Devonte, Sean Paul. Je jich dost! My jen chceme hrát a přispívat svým kouskem. Být si jisti, že když oni jedou na 100%, my musíme udělat všechno na 200%, protože je jen na nás TOK dostát svému jménu.
LG: Jste poslové nebo baviči?
Všichni: Oboje!
Bay-C: Jsme poslové, kteří vás baví!
Flexx: Tak trochu obojí. My děláme i inspirující písně. Před pár lety jsme nahráli "I believe". Taky máme jednu novou, kterou jsme dělali pro německého producenta. Píšeme písně pro inspiraci a písně pro zábavu, jako třeba "Just Got Paid", "Shake Your Bam Bam". Dá se říct, že jsme baviči, kteří předávají zprávu a poslové, kteří chtějí bavit.
Craigy T: Naše hudba je samozřejmě spíše pro zábavu. Snažíme se lidi osobně zapojit co nejvíce to jde. Věřím, že i toto interview, způsob jakým žijeme individuálně a spolu je zářným příkladem pro všechny. Ano, konflikty se objevují, ale jde o to je překonat. Hudebně lidi bavíme. Osobně jim máme co říct.
LG: Všude na Jamajce jsem viděla mladá děvčata, jak na vás křičí a šílí po vás. Jak zvládáte pokušení k příležitostným úletům, které se vám naskýtá víc než obyčejnému smrtelníkovi?
Alex: To bych měl zodpovědět já! Pokud jde o pokušení, které jako umělci můžeme mít, je to věcí cviku a sebekontroly. Jste vzorem. Mnoho věcí, které obyčejně lidé dělají, dělat nemůžete, protože k vám vzhlížejí a následují vašeho příkladu. Musíte se projevovat na určité úrovni. Uchovat si prestiž. Jste neustále na očích, takže by vaše vystupování nemělo překročit určitou míru, aby si lidé nemohli začít "něco" představovat...
LG: Jste úžasní umělci. Sleduji vás již dlouhou dobu a bylo mi ctí tu s vámi být.
Bay-C: No my jsme TOK a děláme jen "Boží dílo" (smích). Takže vše nejlepší Jahworks!
Zvláštní poděkování Chris S. Ruseellovi, Olu a skvělým členům T.O.K., kteří poskytli tento rozhovor. Pro více informací o kapele navštivte www.tokworld.com
