Jsem selector a dj a také webmaster těchto stránek. I když to tak možná nevypadá, hraji a píši o hudbě. Hudbě z Karibiku. Z Jamajky. Ale nejen!!! Dočtete se zde něco o reggae a dancehallu, ale také o soce z Trinidadu, calypsu, ska, mentu a jiných.
Program | |
10.05. Ne/Su | General Kryshpeen meets Dread K, div. bar Palác Akropolis - Kubelíkova 27, Pha 3 |
15.05. Pá/Fr | Bug'n'Dub Plzeň |
23.05. So/Sa | MUFFIN 2015 kemp Mláka |
21.06. Ne/Su | General Kryshpeen meets Dread K, div. bar Palác Akropolis - Kubelíkova 27, Pha 3 |
Tak jsem po letech přidal zase nějaké to čtivo. Tentokráte rozhovor s dalším veteránem jamajské hudební scény, leadrem vokální skupiny the Ethiopians, Leonardem Dillonem.
Na začátku září se v jižních Čechách konal druhý ročník akce nazvané Muffin. Tentokrát se vydařilo, jak počasí, tak večírek. Nu posuďte sami.
Karel Gott v jednom rozhovoru prohlásil, že je radši když se jeho zpěv někomu nelíbí nebo dokonce ho otravuje, než když ho ohodnotí slovy "nevadí mi" nebo "celkem to ušlo". Troufám si tvrdit, že vokál Cheikhy Rimitti ve Vás žádné takové hodnocení nevyvolá. Buď vás dostane, nebo vás bude možná otravovat či zneklidňovat. Rozhodně vás nenechá chladnými a vyvolá ve vás reakci daleko od vyjádření "nevadí mi". Ostatně ani samotné rytmy stylu raï, jehož byla tato zpěvačka nejznámější vyslankyní, nejsou žádná "pohodička". Kdo nemá tušení, jak tato severoafrická hudba zní, si může poslechnout krátké ukázky z jejího alba "Ghir El Baroud" (1996).
Bohužel 15. května, ve věku osmdesáti tří let, Cheikha Rimitti zemřela. Také proto přináším její životní příběh. Většinu života prožila v rodném Alžíru, který musela definitvně opustit, když tamější konflikt vyústil ve vznik jednoho z nejortodoxnějších islámských států v Africe. Příběh je to rozhodně zajímavý. celý článek
Pro velký úspěch galerie fotek ze Zionu jsem dal dohromady ještě jednu fotoreportáž z clashe (díky Reeferovi), ve kterém proti sobě nastoupili Mr. Andel vs. Noaka. Při té příležitosti se konal i karneval. Tak se podívejte na ty masky... :)
Dnes vám přináším obsáhlý rozhovor
s veteránem jamajské hudební scény Maxem Romeem. Z vlastní zkušenosti
mohu říci že za posledních deset let v našich luzích a hájích, pomohl
seznámit místní posluchače s reggae málokdo jako on. Samozřejmě nemalý
podíl na tom měla kapela Prodigy,
která si v 90. letech vypůjčila jeho vokál do svého remixu. Ten většina
lidí asi slyšela dříve než originál. A tak jste mohli přijet do
lecjakého koutu země, pustit notoricky známou I'm gonna put on the iron shirt and chase the devil out of...
Vždy se někdo našel, kdo rozpoznal "tutovku" od Prodigy a kulil oči co je to vlastně za vykopávku. Ukázka pro ty co si nepamatují.
Max Romeo je velmi zajímavá postava jamajské kultury. Jeho první ůspěch je spojený s lechtivou skladbou "Wet Dream", která způsobila v době vydáni značné pozdvižení. Pár jeho skladeb bylo použito v 70. letech v jamajské předvolební kampani. Což se nakonec možná odrazilo i v jeho nesmlouvamém kritickém postoji, který vyjadřuje ve svých pozdějších textech se společenskou tématikou. Po přisprostlých začátcích se záhy stal jedním z nejsžíravějších společenských komentátorů a málokdo hovoří o problémech tak jasně a naléhavě jako Max Romeo.
Autor nesmrtelného hitu "Chase The Devil" ze stejně nesmrtelného alba "War Ina Babylon", jehož nahrání je podle jeho slov to nejhorší, co kdy v životě udělal...
O tom všem a nejen o tom hovoří v následujícím rozhovoru Maxie Smith alias Max Romeo.
Na závěr je tu jeden nový dub k poslechu Addis Dubaba
Profil Lone Rangera jamajského dje, který výrazně ovlivnil reggae v jeho přechodu do dancehallu. Obohatil djský slovník o několik dnes již klasických citoslovců bim a ribbit. Nedávno jsme měli možnost vidět ho v pražské Roxy na festivale Time To Seed. Lone Ranger profil
V životě jste to slovo neslyšeli? Nemáte tušení oč jde? No možná jste Soca music již slyšeli dost, ale nevěděli jste co posloucháte!!!
Soca je hudební styl z Trinidad a Tobago, a podobně jako Sean Paul zviditelnil Dancehall v minulém roce. Kevin Lyttle je nový posel Soca dobývající americká rádia, ale dokonce i ta česká. » celý článek
William "Bunny Rugs" Clark, zpěvák a skladatel. Vokalista úspěšné kapely Third World od jejich druhé desky "96 Degrees In The Shade". Předtím stihl ještě krátce zpívat s Inner Circle.
Sir Clement 'Coxsone' Dodd, producent, zakladatel jednoho z prvních soundů na Jamajce(Downbeat), ale především zakladatel Studio One zemřel ve věku 72 let. Stalo se tak necelý týden poté co byla Brentford street ve které studio sídlí přejmenována na Studio One boulevard.
Již tradičně jsem jeli zahajovat sezonu s našimi německými přáteli do Zeisigwaldeschänk v Chemnitzu. Jako vždy všeho bylo dostatek viz. foto-reportáž.
Poslední víkend v červnu jsme vyrazili na sever Německa, na výjimečný Fusion festival. Ještě v Praze do nás svým vozem ťuknul nějaký pán, pak německý strážce zákona požadoval pokutu 300 euro za překročení rychlosti (odešel se stovkou), ale i přes tyto dva drobné incidenty jsme dorazili na místo v deset večer. Naše vystoupení mělo být v pět ráno tak jsem se mohli směle vrhnout do víru dění.
Podle festivalové mapky jsme si to namířili k hlavnímu podiu pro kapely, kde jsme stihli poslední půlhodinu vystoupení
kapely Chumbawamba, která mne mile překvapila. Pěkně zpívali
a měli výborný zvuk.
On ale ten dobrý zvuk byl všude!!!
Po kapele jsme zaskočili na Rootsmana, který hrál ragga jungle "inna Gardenzity stylee", tudíž to bylo fajn. I když na konci mne zaskočil "zkomprimovaným" setem Boba Marleyho z alba "Survival". Písničky měl namíchány jednu za druhou do jednoho tracku (hrál z minidiscu). Trochu mi to připomnělo fanoušky, jež za vámi přijdou s výmluvným slovem na rtech :"Bob"! Šikovné, ale radši jsem si šel dát do baru Cuba Libre, které bylo opravdu vynikající!!!
Zpět na hlavní scéně mne čekalo největší překvapení festivalu, ale i tohoto roku (zatím), jménem Les Babacools. Už když jsme přicházeli, nadchlo mne, že hráli soca. A velmi dobře! Poté střídali především dancehall, reggae, hip-hop a k tomu trochu metalu! Ano, metalu. Myslím, že dvě písně měly parádní tvrdý refrén s kytarou, ale byla to šlupka! Pokaždé to perfektně sedlo. Ani jsem se nenadál, že mne ještě někdo rozhýbe v tomto stylu, ale s tím přechodem zpět do reggae jim to hrozně makalo! Potom ještě zahráli krásně jemné, skvěle odzpívané latino...já jen zíral a křepčil!!!
Večer byl teprve v polovině a nás čekalo, jak se později ukázalo, ještě jedno neméně zajímavé vystoupení. Po kapele jsme
se šli podívat na scénu, kde jsme měli k ránu hrát a zastihli jsme tam švýcarskou skupinu
Bubble beatz.
Na podiu byli dva polonazí "dělníci" se žlutými přílbami a baterkami na čele. Běhali kolem
konstrukce na které měli zavěšené rozličné předměty. Hrnce, pánve, satelit, dopr. značku a podobné. Před tím ještě stála
řada velkých modrých, plastových sudů a do toho všeho tloukli hlava na hlava. ;)
NE, Ne, ne! Tak to nebylo. Na podiu s nimi ještě byl civilně oděný baskytarista a za jeho zády
byla souprava bicích za kterou občas jeden z bubeníků usedl. Hráli drum n' bass , techno, ale většinou toho míchali ve
skladbě víc. Dobré rytmy, vtipné přechody, švýcarská přesnost a dobrá show. Byl to zážitek.
Po Bubble Beatz, hráli Bangarang soundcrew s Queen Easy, jež je na festivale "naším člověkem".
Vydržel jsem první půl hodinky, pak jsem se musel jít natáhnout. Ale i za tu půlhodinu jsem slyšel aspoň tři dub plates
takové úrovně, že zvukem nebyly rozeznat od regulérní produkce a navíc se mi líbily víc než leckteré oficiálně vydané tituly.
Jak to bývá (i v Německu) vše se protáhlo a začátek našeho hraní se posunul na osm hodin ráno. :(
Štěstí je, že v případě Fusion festivalu, člověk i tak odjiždí víc než spokojen. Jen nás to trochu mrzí.